Nedávno jsem byla na výstavě středověkých rukopisů. Mezi nimi byla i kniha věšteb z první čtvrtiny 15. století.
Na interaktivní obrazovce bylo možné knihou listovat. Následovala jsem ikonku ukazováčku, která vybízela, abych se dotkla obrazovky. A najednou na mě vyskočil text:
„Tvůj život nebude dlouhý, uzdrav svou duši.“
Málem se mi zastavilo srdce!
Já: „Cože, to jako brzo umřu?“ (panika)
Moje duše: „Prosím tě, nejanči. To, že tvůj život nebude dlouhý, neznamená, že umřeš brzo. V kontextu existence vesmíru je tvůj život krátký jako tvůj dech, když panikaříš.“
Já: „Aha.“ (nervový systém se pomalu uklidňuje)
Moje duše: „Spíš je to myšleno tak, abys nenechávala vyhnívat věci, které tě trápí, protože nikdy nevíš, kolik času ti zbývá, než odložíš toto tělo.“
Já: „Díky za připomenutí.“
Moji milí, nenechávejme vyhnít emoce, které trápí naši duši a brání jí v radostném rozletu. Věnujme jim pozornost a uzdravme svou duši.
Veronika
